Miloslav Vobecký

 

Ing. Miloslav Vobecký, CSc.  (1929 - 2019)

  

Se zármutkem vám oznamujeme, že nás ve věku nedožitých 90 let navždy opustil náš dlouholetý kolega a kamarád Ing. Miloslav Vobecký, CSc., zakladatel a dlouholetý předseda odborné skupiny instrumentálních radioanalytických metod, dlouholetý člen hlavního výboru a v letech 1993-1999 místopředseda SSJMM. Poslední rozloučení s M. Vobeckým proběhlo 27. 6. 2019 v Malé obřadní síni strašnického krematoria. 

Mé první delší setkání s Mílou Vobeckým, kde jsem měl příležitost ho lépe poznat, proběhlo v roce 2002 na semináři IAA – Radioanalytické metody. Na dalších seminářích z této série jsem se poté s ním setkával pravidelně každý další rok. Seminář se tehdy konal v prostorách Ústavu analytické chemie AV ČR v Krči, v jehož Oddělení stopové prvkové analýzy Míla Vobecký po několik desetiletí až do konce své profesní kariéry pracoval. Nastupoval jsem tehdy na Oddělení jaderné spektroskopie Ústavu jaderné fyziky AVČR v Řeži do skupiny aktivační analýzy. Shodou okolností to byl právě Míla Vobecký, kdo na přelomu 50. a 60. let minulého století pokládal základy této odborné skupiny a až do začátku 70. let ji vedl. Jaderní spektroskopici v Řeži byli tehdy mezi prvními pracovišti na světě, která vyvíjela a vyráběla funkční polovodičové detektory pro spektrometrii záření gama s vysokým rozlišením. Míla Vobecký se svou skupinou a kolegy z Ústavu nerostných surovin v Kutné Hoře tehdy tuto vedoucí pozici upevnil aplikací nových detektorů v radioanalytických metodách, především instrumentální neutronové aktivační analýze. Světová vědecká veřejnost jejich tehdejší výsledky uznávala a tak se v r. 1969 dostali mezi prestižní laboratoře, jimž byla svěřena analýza vzácných vzorků hornin z amerických lunárních expedic Apollo 11 a 12.

Vyprávění Míly Vobeckého o této kapitole z historie naší vědy jsem poslouchal vždy se zájmem a hrdostí na domácí průkopníky radioanalytického oboru, a podobný zájem a hrdost pozoruju i u současných studentů kurzů věnovaných radioanalytickým metodám. Zároveň jsem se nemohl ubránit zklamání z jejího pokračování v počátku 70. let v době normalizace, kdy z politických důvodů nebylo Mílovi Vobeckému dovoleno pracovat na analýze vzorků z dalších amerických ani sovětských lunárních expedic a byl donucen jím vybudované pracoviště opustit. Na Mílovi jsem vždy obdivoval, jak o těchto, pro něj jistě smutných a nepříjemných vzpomínkách dokázal vyprávět bez známek zatrpklosti, ukřivděnosti a obviňování kohokoliv, někdy naopak s lehkým humorem. Myslím, že byly důkazem jeho velkého srdce a lidství, jemuž není cizí schopnost odpouštět. Obdivoval jsem i to, že na rozdíl od mnohých podobně postižených normalizací, Míla dokázal nebýt nekritický k některým nešvarům polistopadového společenského vývoje a neomlouvat ho nespravedlností a chybami minulého režimu. Po nuceném odchodu z Řeže pracoval Míla Vobecký v Geologickém ústavu a později v Ústavu nukleární biologie a radiochemie ČSAV na pracovišti později převedeném do již zmíněného Ústavu analytické chemie AV ČR. Na těchto pracovištích pokračoval Míla v rozvoji radioanalytických metod a jejich aplikacím ve výzkumu i průmyslu. Jeho kolegové z oddělení stopové prvkové analýzy Ústavu analytické chemie AV ČR velice oceňují jeho pomoc při přípravě radioizotopů o vysoké měrné aktivitě používaných ve výzkumu generování těkavých sloučenin pro atomovou spektrometrii. Později působil současně také v Ústavu technické a experimentální fyziky ČVUT v Praze, hned od jeho založení v r. 2002.

Zásluhy Míly Vobeckého o rozvoj radioanalytických metod u nás spočívají nejen ve výsledcích jeho odborné činnosti, ale v nemenší míře i v jeho organizačním talentu a nadšení. V rámci svých organizačních aktivit v SSJMM založil v r. 1971 odbornou skupinu instrumentálních radioanalytických metod a pod její záštitou pořádal každoročně až do začátku 90. let konferenci IAA, na níž se setkávali domácí i zahraniční odborníci z oboru radioanalytických metod. Tato setkání byla pro rozvoj oboru a navazování kontaktů neocenitelná po odborné i společenské stránce. Tradice konferencí IAA byla obnovena v roce 2002 seminářem IAA, o němž jsem mluvil již na začátku při vzpomínce na seznámení s Mílou. Když mě v roce 2011 požádal o převzetí vedení odborné skupiny a organizaci seminářů IAA, bylo pro mne výzvou udržet nejen vysokou odbornou úroveň, ale i příjemnou přátelskou atmosféru těchto setkání. Byl jsem mu vděčný, že na IAA nadále přispívá kromě odborných sdělení i referáty zejména z historie našeho oboru, a také účastí v diskusi k předneseným příspěvkům. Obdivoval jsem jeho encyklopedický rozhled a paměť na detaily, zdravý úsudek i laskavou kritičnost. Vzpomínat budeme i na neocenitelnou Mílovu pomoc při organizaci řady domácích i mezinárodních konferencí a seminářů organizovaných za účasti SSJMM a odborné skupiny jaderné chemie České společnosti chemické, zejména Spektroskopických a Radiochemických konferencí. Vynikající vědecké úspěchy Ing. M. Vobeckého, CSc. v oboru instrumentálních radioanalytických metod a jeho zásluhy o domácí rozvoj tohoto oboru i jeho další odbornou a organizační činnost obě společnosti ocenily udělením Medaile Jana Marka Marci z Kronlandu v r. 1980 a Medaile Vladimíra Majera v r. 2015.

Každý, kdo měl příležitost Mílu Vobeckého lépe poznat, si na něj určitě nese nějakou hezkou vzpomínku. Věřím, že se nám všem vzpomínky na Mílu budou často vracet, třeba při cestě do řežského areálu po lávce přes Vltavu, o jejíž urychlené vybudování se mimochodem Míla během svého působení v Řeži zasadil.

Děkujeme Ti, Mílo, vzpomínáme na Tebe!

Jiří Mizera