Nositelé medaile Jana Marka Marci z Kronlandu

 

prof. Dr. Theodor W. Hänsch

Profesor Theodor W. Hänsch se narodil 30. října 1941 v Heidelbergu. V letech 1952 – 1961 studoval na Helmholtzově gymnáziu v Heidelbergu. V následujících osmi letech studoval na Univerzitě v Heidelbergu, kde v roce 1969 získal doktorát z fyziky. V roce 1970 jako postgraduální student přišel do Spojených států, kde se začal zabývat výzkumem laserů u pozdějšího nositele Nobelovy ceny Arthura L. Schawlowa, (spoluautora slavné knihy „Microwave Spectroscopy“ spolu s Ch. Townesem) na Stanfordské univerzitě v Kalifornii. O dva roky později (1972) získal na Stanfordské fakultě fyziky pozici odborného asistenta a roku 1975 byl jmenován řádným profesorem. Do Německa se vrátil až v roce 1986 jako držitel řady prestižních vědeckých ocenění, kde přijal místo ředitele Ústavu kvantové optiky na Institutu Maxe Plancka v Garchingu a tuto pozici zastává dodnes. Od roku 1986 je také profesorem experimentální fyziky a laserové spektroskopie na Univerzitě Ludvíka Maxmiliána v Mnichově. Mimo to zastává profesorská místa na Stanfordu (od roku 1988) a také na Univerzitě ve Florencii (od roku 1995).

Profesor Hänsch je autorem a spoluautorem více než 400 publikací a držitelem okolo dvaceti patentů. Jeho výzkum prováděný pomocí pokročilých laserových technologií otevřel nové obzory ve fyzice atomu vodíku. Už jako postgraduální student (1970) vynalezl nový typ laseru, který emituje fotony s extrémně vysokým spektrálním rozlišením (energie jednotlivých fotonů byla dána s relativní přesností 10−6). Takový laser umožnil na tu dobu velmi přesné měření frekvencí přechodu v Balmerově sérii. Později svou metodu zdokonalil a měřil frekvenční přechody v Lymanově sérii s relativní přesností 10−12. Na konci 90. let spolu s Johnem L. Hallem vyvinul techniku frekvenčního hřebenu, novou laserovou metodu měření frekvence, kterou lze přenášet frekvenci Cs standardu do vyšších frekvencí a tak dosahovat absolutní měření frekvence 10−15 i např. ve viditelné oblasti. Otevřela se tak brána k měřením s bezprecedentní přesností patnácti platných cifer.

Theodor W. Hänsch je členem mnoha vědeckých společností a akademií, které zahrnují např. Americkou akademii vědy a techniky (od roku 1983), Bavorskou akademii věd (od roku 1991) nebo Berlínskou akademii věd (od roku 2005). Dále je spolupracovníkem Národní akademie věd ve Spojených státech (od roku 2001) a Národní akademie v Římě (od roku 2002).

Theodor W. Hänsch získal mnoho cen a vyznamenání. V roce 1988 dostal nejvyšší německé vědecké ocenění – Leibnitzovu cenu. Dále obdržel např. cenu Arthura L. Schawlowa za výzkum v oblasti laserové technologie (1996), Stern-Gerlachovu medaili (2000), dvě ceny Philip Morris nadace (1998, 2000) a cenu za kvantovou elektroniku a optiku (2001). V roce 2005 získal cenu Otto Hahna a na podzim téhož roku spolu s J. L. Hallem a Roy J. Glauberem Nobelovu cenu za fyziku „za zásadní příspěvky k vývoji přesných měřicích metod založených na laserové spektroskopii“. V roce 2006 byl hlavním řečníkem na 19. Mezinárodní konferenci vysoce rozlišené molekulové spektroskopie, kde přednesl 4. přednášku Jana Marka Marků a obdržel medaili Jana Marka Marci z Kronlandu naší spektroskopické společnosti.

(Bulletin 133/říjen 2006)

zpět