Nositelé medaile Jana Marka Marci z Kronlandu

RNDr. Jaroslav Frána, CSc.

Jaderný spektroskopik Jaroslav Frána se narodil 7. června 1934 v Českých Budějovicích. Po maturitě na tamním gymnasiu v roce 1952 studoval fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě Karlovy university v Praze. Vědeckou hodnost kandidáta fyzikálně-matematických věd v oboru experimentální fyziky mu udělilo Vědecké kolegium jaderného výzkumu ČSAV v roce 1967.

Tehdejší systém umísťování absolventů vysokých škol jej po promoci v červenci 1957 přivedl do Ústavu jaderné fysiky, kde nastoupil do oddělení jaderné spektroskopie (OJS) působící ještě na provizorním pracovišti v objektu Československého státního filmu v Praze – Hostivaři. Tato oblast jaderné fyziky nebyla u nás do té doby pěstována, a proto veškerá činnost oddělení byla soustředěna na vybudování experimentální a metodické základny ke studiu spektroskopie záření beta a gama. Jaroslav Frána patří u nás k budovatelům tohoto oboru, kteří po zvládnutí řady náročných technických a metodických problémů fyzikálního, elektronického a chemického charakteru zahájili neprodleně vlastní vědeckovýzkumnou činnost, o níž svědčí řada prací publikovaných v renomovaných periodikách. Tehdy na samém prahu vývoje nové generace polovodičových germaniových Ge(Li) detektorů záření gama byl v oddělení jaderné spektroskopie vybudován funkční spektrometr s vysokou rozlišovací schopností, což se odrazilo na kvalitě prezentovaných interpretací. O úrovni těchto prací v jaderné spektroskopii na nichž se Frána aktivně podílel svědčí m. j. v roce 1969 udělená Cena Československé akademie věd pěti autorům za studii „O struktuře jader přechodové oblasti s A ≈ 130“. Pro znalosti a cenné zkušenosti v jaderné spektroskopii je Jaroslav Frána často vyzván k účasti na řešení náročných problémů, např. při metodickém vývoji k₀ – standardizace v instrumentální neutronové aktivační analýze.

Elektromechanický výstup dat ze 4096 kanálového amplitudového analyzátoru našeho prvního spektrometrického systému záření gama s vysokou rozlišovací schopností byl v roce 1966 nahrazen děrnou páskou. O zpracování dat z metodické aplikace INAA ke stanovení izotopního poměru ²³⁵U/²³⁸U na ústavním počítači GIER jsem požádal Jaroslava. Jeho spolupráce na druhé československé publikaci prezentující novou nedestrukční metodickou variantu neutronové aktivační analýzy (Frána J., Vobecký M., Krišťák J., Radiochemical and Radioanalytical Letters, 1(1969)41) vedla k jeho pokračování v metodickém rozvoji INAA a jejích aplikacích v analýze meteoritů, tektitů, hlubokomořských železo-manganových konkrecí, čistých látek pro elektroniku i lunárních vzorků nerostných materiálů odebraných expedicemi Apollo 11 a Apollo 12 v rámci Lunar Sample Analysis Programme NASA (Vobecký M., Frána J., Bauer J., Řanda Z., Benada J., Kuncíř J., Geochim. Cosmochim. Acta, 1971, Suppl. 2, 1291-1300, Proc. of the Second Lunar Sci. Conf., Ed. Levinson A. A., Houston 1970, The M.I.T. Press).

Od poloviny osmdesátých let věnuje pozornost rovněž aplikacím radioanalytických metod k prvkové analýze archeologických nálezů, kovů, slitin, skel (Frána J., Maštalka A.,Venclová N., Neutron Activation Analysis of Some Ancient Glasses from Bohemia, Archaeometry, 29(1987)69-89); Venclová N., , Hulínslý V., Frána J., Fikrle M., Němčice a zpracování skla v laténské Evropě, Archeologické rozhledy, LXI (2009) 607-636; INAA cca 30 předmětů.

U těchto vzácných materiálů volí v prvním kroku analýzy především plně nedestrukční metodu radionuklidové rentgenfluorescenční analýzy (RRFA), ke stanovení obsahu prvků ve stopových koncentracích užívá na množství vzorku šetrnou metodu INAA.

Jako zkušený jaderný spektroskopik si vytvořil vlastní aplikace k vyhodnocování metodami RRFA a INAA naměřených spektroskopických dat s přenosem jejich výsledků až k výstupu konečných souhrných tabulek bez papírových mezivýstupů (Frána J., Program DEIMOS32 for gamma-ray spectra evaluation, J. Radioanal. Nucl. Chem., 257(2003)583-587).

Analytické studie, které provádí ve spolupráci s archeologickými a muzejními pracovišti jsou publikovány v přibližně 60 článcích. Obě radioanalytické metody byly rovněž užity ke stanovení stopových koncentrací prvků v horninách v rámci spolupráce s Geologickým ústavem AVČR (9 publikací).

V letech 1992 – 1995 byl zapojen do grantů soupisu a analýz pravěkého zlata v Bavorsku, Čechách a na Moravě (granty Volkswagen-Stiftung Hannover, Prähistorische Staatssamlung München, AVČR: publikace Das Prähistorische Gold in Bayern, Böhmen und Mähren, B. I-III., Ed. Lehrberger G., Fridrich J., Gebhard R., Hrala J., Památky archeologické, Supplementum 7, Praha 1997). Bylo zkoumáno cca 500 artefaktů.

Nejrozsáhlejší spolupráce probíhala s Archeologickým ústavem AVČR spoluřešitelstvím ve 3 grantech GAČR, jejichž výsledkem byly dvě rozsáhlé publikace monografického charakteru: Artefacts of copper and copper alloys in prehistoric Bohemia from the viewpoint of analyses of element composition (část I: Frána J., Jiráň L., Maštalka A., Moucha V., Památky archeologické, 1995, Supplementum 3, 125-296, část II, Frána J., Jiráň L., Moucha V., Sankot P., Památky archeologické, 1997, Supplementum 8, 1-220).V těchto publikacích byl dokumentován vývoj materiálů kovových artefaktů od starší doby bronzové až po laténské období. Bylo dokázáno, že slitky “bronzoviny“ v hromadných pravěkých depotech, dosud považované za sběr a přetavování starých předmětů, pocházejí ve skutečnosti z dovozu nové surové mědi. Bylo prokázáno i ovlivňování složení bronzu v různých typech předmětů (např. menší obsah cínu v srpech). V tomto programu bylo studováno cca 4700 předmětů metodou RRFA a 950 INAA.

Následovalo spoluřešitelství dvou grantů GAČR s E. Droberjarem (Národní muzeum) ve výzkumu artefaktů z germánských pohřebišť v Dobříchově-Pičhoře a Třebusicích (kolem 500 předmětů). Ve spolupráci s V. Novákem z Náprstkova muzea zkoumal složení sasánovských mincí z Persie, nacházejících se v českých sbírkách, v závislosti na čase a mincovních centrech (cca 500 mincí), publikováno jako CD v Národním muzeu (Novák V., Militký J., Frána J., 2000).

Ve spolupráci se zhruba deseti pracovišti se zúčastnil studií souborů časně středověkých šperků a mincí (avarsko-slovanské období, pohřebiště v Mikulčicích, pohřebiště Pražského hradu, řady pohřebišť v Čechách (např. v Awarenforschungen, Ed. Falko Daim, Wien 1992; Frána J., Tomková K., Castrum Pragense 7 – Pohřbívání na Pražském hradu, 2006, 311-332; Profantová N., Frána J., Příspěvek ke studiu šperkařství v raném středověku v Čechách a na Moravě, Archeologické rozhledy LV, 2003, 47-58).

V posledních letech se zabývá novými nálezy depotů surové mědi ve formě hřiven a žeber ze starší doby bronzové v jižních Čechách, jejich analýzami a interpretací v souvislosti s předpokládanými transporty této suroviny z alpské oblasti do oblastí únětické kultury v Čechách a dále do Německa a severní Evropy (např. Frána J., Chvojka O., Fikrle M., Analýzy obsahu chemických prvků v nových depotech surové mědi z jižních Čech, Památky archeologické , C, 2009, 91-118). Pro výzkum v oblasti archeologie provedl asi 7000 analýz metodou RRFA a téměř 2000 instrumentální neutronovou aktivační analýzou.

Nelze opominout Fránovo aktivní spojení s Československou spektroskopickou společností při ČSAV, neboť ustavení odborné skupiny instrumentálních radioanalytických metod proběhlo 1. června 1971 při příležitosti jeho přednášky „Spektrometrie záření gama s vysokým rozlišením“. Patří k aktivním účastníkům akcí pořádaných odbornou skupinou, byl m.j. editorem skript druhého kurzu „Optimalizace elektronické trasy ve spektrometrii záření gama“ pořádaného při příležitosti konference IAA 82 v Klučenicích.

zpět