Skip to Content

 

prof. Bernhard Welz  (1936 - 2018)

  

Byla to nečekaná a zlá zpráva, se kterou je těžké se vyrovnat: prof. Bernhard Welz zemřel 2. června v nemocnici ve Florianópolis na zdravotní komplikace následující jeho dubnovou autonehodu.

Bernhard přišel na svět v Augsburgu, studium chemie ukončil na Stuttgartské univerzitě v roce 1966. Jeho odborná kariéra byla od počátku spjatá s atomovou spektrometrií a s firmou Perkin Elmer Überlingen sídlící u Bodamského jezera. Od roku 1982 pracoval 16 let jako ředitel oddělení aplikovaného výzkumu firmy. Poté co v roce 1998 došlo k zásadní reorganizaci firmy, odmítl stát se spokojeným penzistou a ve zralém věku nastartoval novou životní etapu na novém kontinentě - nejprve jako hostující profesor na univerzitách v brazilských státech Santa Catarina a Bahia a od roku 2003 jako mimořádně úspěšný "Voluntary Professor" na federální univerzitě ve Florianópolis (Santa Catarina). Tomuto svému působení se věnoval až do svých posledních dnů naplno, jak sám říkal: "když jsem se místo poklidného důchodu dal na vojnu, musím bojovat". Ostatně, to byl jeho charakteristický rys: dělat vše, do čeho se pustil, s maximálním nasazením. Vybudoval pro sebe a svoji novou rodinu krásný dům na nádherném místě v subtropickém ráji ve Florianópolis, kam zval a kde hostil své četné přátele. Ve svém středním, i podle běžných měřítek pokročilém věku se nespokojil s rekreačním běháním jako většina nás ostatních, ale testoval své síly na mezinárodních, byť masových maratonech, jak "klasických", tak lyžařských. Dodnes  mám v živé paměti silnou ránu mému egu, když mě v roce 1985, v mých očích tenkrát starý pán, uhnal na běžkách.  A kdyby ho v mladém věku nezabrzdil dramatický, byť šťastně skončivší,  pád v alpské stěně, nejspíše bychom ho znali i jako lezce osmitisícovek. Co znamenalo jeho vášnivé sledování závodů F1 si netroufám domyslet.

Bernhard byl vědeckým světoběžníkem, v době svého působení ve firmě Perkin Elmer Überlingen i ve své druhé životní etapě, navštívil mnoho zemí všech kontinentů a spolupracoval s dlouhou řadou pracovišť po celém světě. Přesto si troufám tvrdit, že jeho vztah k naší zemi byl svým způsobem mimořádný. Kromě jiného, jak on sám uváděl, účast na pražském symposiu  o atomové absorpci konaném v roce 1967 byla pro něj formačním zážitkem, který předurčil celou jeho následující odbornou kariéru. Bylo to setkání s B. L'vovem a H. Massmannen a jeho následné rozhodnutí věnovat se výzkumu horké novinky v tehdy bouřlivě se rozvíjející AAS - grafitového  atomizátoru. V dalších letech navštěvoval tehdejší Československo velice často. Moji starší kolegové a později i já jsme měli mnoho příležitostí ho,  na tehdy u nás často konaných spektrometrických akcích, potkávat, diskutovat s ním a obdivovat jeho skvělé přednášky. Ty už asi nikdo nedokáže spočítat. Na jedné z těchto akcí, VIII. Československé spektroskopické konferenci konané v Českých Budějovicích v roce 1988, byl jeho přínos rozvoji spektroskopie obecně a u nás zvláště oceněn medailí Jana Marka Marci z Kronlandu. To bylo první z řady významných mezinárodních ocenění, kterých se mu dostalo.

            Za dobu své vědecké kariéry zanechal Bernhard svůj otisk v řadě atomově spektrometrických oborů, lvím dílem se zasloužil o vývoj komerčního grafitového atomizátoru, spolupracoval na rozvoji STPF konceptu pro práci s tímto atomizátorem včetně návrhu univerzálního modifikátoru a na spojení průtokové injekční analýzy s AAS. Nelze nevzpomenout jeho přínos k rozvoji generování hydridů. Ještě před svým přesunem do Brazílie rozpoznal potenciál kontinuálního zdroje záření pro AAS s vysokým rozlišením a v posledních dvaceti letech se věnoval převážně aplikacím této techniky včetně jejího rozšíření na molekulární absorpční spektroskopii. Aniž bych chtěl sklouznout k scientometrii, sluší se dodat, že Bernhard byl autorem obrovského počtu hojně citovaných publikací. Do povědomí širší vědecké veřejnosti se dostal především autorstvím základní monografie AAS (poslední vydání z roku 1997, společně s M. Sperlingem) a také spoluautorstvím (společně se skupinou H. Becker-Rosse) první monografie věnované AAS s kontinuálním zdrojem z roku 2005.

            Jak to u vědeckých velikánů někdy bývá, Bernhard byl i mimořádně schopným organizátorem. To dokázal u dlouhé řady atomově spektrometrických  konferencí. Některé vydupal ze země sám, na jiných se podílel, obvykle zásadním dílem. Zvláště zaznamenání hodné je Rio Symposium on Atomic Spectrometry, konané zpravidla ve dvouletých intervalech od roku 1988. Původní motivací této konference bylo seznámit početnou obec latinskoamerických spektrálníků, pro kterou bylo nesnadné navázat kontakty s evropskými a severoamerickými kolegy, s hvězdami atomové spektrometrie z ostatních kontinentů. Bernhard má nezanedbatelný díl zásluhy na tom, že v posledních letech se Brazílie dostala na špičku atomové spektrometrie, takže brazilští kolegové bývají hvězdami konferencí pořádaných na ostatních kontinentech. 

            Na závěr si dovolím být trochu osobní. Jsem Bernhardovi nesmírně zavázán. Byl to on, kdo mi, jak se nyní zdá v dávné minulosti, otevřel dveře do světa a kdo mě povzbuzoval a podporoval v dobách, kdy to vypadalo, že pro mne neexistuje žádná vědecká perspektiva.

Bernharde, sbohem.

Jiří Dědina



Dr. Radut | page