Skip to Content

 

O ČESKOSLOVENSKÉ SPEKTROSKOPICKÉ SPOLEČNOSTI

A

SPEKTROSKOPICKÉ SPOLEČNOSTI JANA MARKA MARCI

Bohuslav Strauch

Praha

bohuslav.strauch@seznam.cz

Obecná historická poznámka

Spektroskopie je jedinečný příklad spojení teorie, experimentu, metod a technik s rozvojem a ději v lidské společnosti, např. průmyslu, zdraví, dopravy atd. Počátky spektroskopie se obvykle spojují se jmény: Isaak Newton (1642-1727) a jeho teorie světla; Joseph v. Fraunhofer (1787-1826) zkoumal sluneční světlo a v r. 1814 našel v jeho spektru 576 tmavých čar. První fotografie slunečního světla byly pořízeny v r. 1842 a Fraunhoferovy čáry byly nalezeny také v UV oblasti. G. R. Kirchhoff (1824-1887) a R. W. E. Bunsen (1811-1899) zveřejnili práci o Fraunhoferových čarách jako zdroji pro chemickou analýzu z pozorovaného spektra (1859) a poté spektrální analýzou objevili cesium (1860) a rubidium (1861) a doplnili tak periodický systém o dva nové prvky alkalických kovů. Spektrální analýza v chemii se tak v zápětí uplatnila při objevech prvků thalia (1861), india (1863) a galia (1875) /1/.

Naše tradice ve spektroskopii

Předchůdci u násThaumantias. Liber de arcu…

V 17. století se v optice těšilo pozornosti zkoumání původu a vlastností nebeské duhy a barev. V Čechách to byl barokní polyhistor, Jan Marek Marci z Kronlandu (1595-1667), profesor  lékařství i rektor na Karlo-Ferdinandově universitě v Praze /2/, lanškrounský rodák. V knize z r. 1648: „Thaumantias.Liber de arcu coelesti deque colorum apparentium natura ortu et causis“ vysvětlil vznik nebeské duhy lomem a odrazem slunečních paprsků v kapkách vody a popsal mj. spektrální rozklad světla hranolem a vznik barev, zatímco Newton popsal objev spektra v dopise Královské vědecké společnosti v Londýně až v r. 1672, pět let po Markově smrti /3/.

Dvanáct roků v Praze strávil rakouský učenec, Christian Doppler (1803-1853). Tehdy, v nejúspěšnějším období svého života, formuloval princip, vyjadřující změnu frekvence optického nebo akustického signálu, způsobenou relativním pohybem zdroje vůči pozorovateli. Princip, zveřejněný v práci „Über das farbige Licht der Doppelsterne“ přednesl v Královské české učené společnosti v Praze 25. 5. 1842. Na počest jeho vědecké činnosti byl v roce 1840 zvolen čekatelským a rok nato plným členem Královské české učené společnosti. Jako profesor matematiky, fyziky a mechaniky odešel později na Královskou báňskou a lesnickou akademii do Banské Štiavnice, s ohledem na zhoršující se zdravotní stav (hlasivky) se však odstěhoval do Vídně, kde záhy umírá.

Z našich chemiků se s metodou spektrální analýzy seznámil během ročního pobytu v Bunsenově laboratoři v Heidelbergu (1878-79) Bohuslav Brauner (1855-1935), později profesor anorganické chemie na pražské univerzitě. V letech 1881-82 v laboratoři Sira Henry Roscoe v Manchesteru metodou absorpční spektroskopie identifikoval mimo jiné v separovaných frakcích didymu dva nové prvky skupiny vzácných zemin (1882). Izolované frakce didymu (směsi praseodymu a neodymu, do té doby považované za jeden prvek ze skupiny lanthanoidů) označil Brauner jako Diα a Diß. Auer v. Welsbach po reprodukovaném postupu tato chemická individua nazval praseodym a neodym (1885). Braunerem uváděné hodnoty např. absorpcí Nd jsou ve velmi dobré shodě s dnešními daty stejně tak jako atomové hmotnosti, mnohem lepší než uvádí Auer v. Welsbach.            

Naši spektrální průkopníci či původem od nás

První český autor spektroskopické literatury je Jaroslav Formánek (1864-1936), profesor pražské techniky (od r. 1907). Absorpční spektroskopii se zabýval od r. 1897, v r. 1901 vyšla v Praze jeho kniha „Kvalitativní rozbor spektrálný látek minerálních i organických“, o rok dřív v Berlíně německy. Formánek se věnoval zejména spektrální analýze organických barviv a je autorem rozsáhlého pětisvazkového díla „Untersuchung und Nachweis organischer Farbstoffe auf spektroskopischem Wege“ (Springer, Berlin 1908 – 1927).

Někdejší Formánkův asistent Josef Knop (1885-1964), později člen korespondent ČSAV a čestný člen  Československé spektroskopické společnosti při ČSAV se věnoval spektrálnímu výzkumu barviv v létech 1912-1919 a rozšířil tento výzkum do ultrafialové oblasti spektra.

Václav Dolejšek (1895-1945), tehdy asistent profesora experimentální fyziky, Bohumila Kučery, na Karlově univerzitě objevil během studijního pobytu v Lundu v laboratoři Manne Siegbahna (1921-22) čáry serie N v rentgenových spektrech U, Th a Bi. Profesor Dolejšek v r. 1932 začal na Karlově universitě budovat spektroskopické pracoviště, jež se záhy stalo Spektroskopickým ústavem univerzity, kde se rozvíjela zejména rentgenová spektroskopie, jejíž metody sloužily k řešení závažných otázek materiálové technologie. Uzavřením vysokých škol nacisty a smrtí profesora Dolejška v terezínském koncentráku skončila historie jeho spektroskopické školy.

 

Z oblasti molekulové spektroskopie a záření větších vlnových délek poznamenejme, že Sir Frederick William Herschel – (Friedrich Wilhelm), objevitel infračerveného záření, konstruktér zrcadlových dalekohledů, jeden z nejúspěšnějších astronomů všech dob, ale i zdatný hudebník se narodil r. 1738 v Hannoveru v Dolním Sasku, tehdy součásti personální unie Království Velké Británie. Zemřel r. 1822 – Slough, Berkshire, Spojené království /4/. Uvádí se, že jeho předkové, moravští Židé pocházeli nejspíše z Heršpic nedaleko Slavkova a měli pravděpodobné jméno Jelínek. Rodina jeho praděda, sládka Jana Jelínka se přestěhovala do saské Pirny, městečka na půli cesty z Děčína do Drážďan. Praděd si své jméno poněmčil na Hirschel. Jeho syn, děd F. W. Herschela, Abraham Hirschel byl zahradníkem v Drážďanech. Otec, Isaac, se zabýval hudbou a r. 1731 se přestěhoval do Hannoveru, kde se stal členem vojenské kapely, měl deset dětí, šest dožilo dospělosti, rodina konvertovala k protestantům. Friedrich Wilhelm od mládí hrál na housle, později na hoboj. Rodina se později s hannoverskou posádkou dostala do Anglie, do Kentu. V Anglii mladý Herschel nejprve muzicíroval.

Rozptyl světla na dvou- a víceatomových částicích byl v monografiích, příručkách a sděleních zejména středoevropské oblasti nazýván zpočátku Smekal-Raman-efekt.  Proč, a zda bylo označení oprávněné, je nutno zmínit blíže prvé jméno: Adolph (Gustav Stephan) Smekal, * 1895 ve Vídni jako nejstarší z dětí, jediný syn důstojníka c.k. dělostřelectva /5/ chodil do obecné školy v Brně a maturoval na gymnáziu v Olomouci r. 1912.  Vysokoškolská studia začal v témže roce na Technische Hoschule (TU) ve Vídni (Fy, Ma, Che, pedagogika) a ukončil doktorátem na universitě ve Štýrském Hradci se zkouškami z fyziky a chemie. Navíc doplňkově studoval matematiku a fyziku na universitě v Berlíně. Pro krátkozrakost byl za 1. světové války zbaven vojenské služby. Smekal začal pracovně působit na Fyzikálním ústavě TU ve Vídni u pražského rodáka, profesora Heinricha Macheho, jenž své doby studoval a spolupracoval s Ludwigem Boltzmannem a Ernstem Machem (Mache sám se zabýval naukou o teple a radioaktivitou rakouských léčivých pramenů. Dluží se poznamenat, že Ernst Mach, rodák z Chrlic u Brna, absolvent pairistického gymnázia v Kroměříži  po studiu matematiky a fyziky ve Vídni se záhy habilitoval a od r. 1867 působil dvacetosm let na pražské Karlo-Ferdinandově universitě, byl děkanem filosofické fakulty a dvakrát universitním rektorem. V r. 1895 přijal nabídku z Vídně učit filosofii. E. Mach patří k nejvýznamnějším osobnostem vědy, zejména experimentální fyziky druhé poloviny 19. století, a uvádí se, že stál u zrodu fyziky v Čechách.) Smekal však záhy přešel na vídeňskou universitu k prof. Gustavu Jägerovi, rodáku z Krásné (Schönbach) u Aše, u něhož se habilitoval z teoretické a experimentální fyziky (Jäger spolupracoval rovněž s Boltzmannem, zabýval se kinetickou teorií plynů). Smekal se ale vrátil na TU ve Vídni již jako mimořádný profesor technické fyziky, zabývající se látkami v pevném stavu. Nicméně v r. 1923  zveřejnil v časopise Naturwissenschaften /6/ v oddíle Zprávy a předběžná sdělení 2,5-stránkovou práci: Zur Quantentheorie der Dispersion, kde předpověděl existenci čar rozptýleného záření s posunutými frekvencemi vedle frekvencí klasického rozptylu. Tento jev experimentálně potvrdil v r. 1928 Chandrasekhara Venkata Raman v kapalinách /7/ a současně také sovětští vědci, Grigorij Samujlovič Landsberg a Leonid Isaakievič Mandelštam v pevných látkách /8/.  (G. S. Landsberg, původem z Vologdy,  absolvent fyziky na moskevské universitě [1913] zde poté působil v oblasti optiky a spektroskopie. S. Mandelštam, rodák z běloruského Mohileva začal studovat Fyzikálně-matematickou fakultu v Novorossijsku, byl ale  pro účast na studentských nepokojích vyloučen, svá studia nicméně úspěšně dokončil na universitě ve Štrasburku, kde od r. 1913 byl dokonce profesorem fyziky; po vypuknutí 1. světové války se vrátil do Ruska a od r. 1925 působil  jako profesor fyziky na moskevské universitě - po celý vědecký život se zabýval zejména rozptylem světla.V ruskojazyčné oblasti se Ramanův efekt nazývá kombinační rozptyl – комбинационное рассеяние.)

Smekal v r. 1928 odešel do Halle v Německu jako řádný profesor a ředitel teoretické fyziky na universitu, jeho vědecká činnost, orientovaná zejména na fyziku pevného stavu, byla rozmanitá, stal se členem říšské rady ve skupině fyziky malých částic ( karbid wolframu, plexiklo), po nástupu Hitlera se zapletl do několika nacionálně-socialistických spolků, byl členem NSDAP, angažoval se i v problematice zbroj-ního průmyslu. Po 2. světové válce byl americkou armádou se skupinou německých vědců a techniků s rodinami deportován do západního Německa. Po „denacifikaci“ byl profesorem teoretické fyziky na TU v Darmstadtu, později se však vrátil na universitu ve Štýrském Hradci, kde r. 1951 zemřel. Dosti pestrý život. Dodnes z Nobelova institutu zůstává nezodpo-vězeno, proč Nobelovu cenu v roce 1930 dostal jenom Raman, byť oprávněných adeptů bylo rozhodně více.

Záhy po objevu Ramanova rozptylu vypracoval v letech 1930-34 nenápadný, leč zdatný fyzik /9/, Georg Placzek (1905-1955), v rozsáhlé práci  teorii Ramanova efektu, kde pro popis jevu připisoval zásadní roli symetrii a teorii grup /10/. Placzek se narodil v Brně v zámožné rodině textilního průmyslníka, Alfréda Placzka,  jeho dědečkem byl významný vzdělanec, moravský rabín, Dr. Baruch Placzek, který si dopisoval s Ch. Darwinem a přátelil se s G. J. Mendelem. Vnuk Georg maturoval na brněnském německém gymnáziu, fyziku pak studoval na univerzitách ve Vídni a Praze. Převážně teoretický fyzik jako velmi  neobvyklý „vandrovní“ pobýval a spolupracoval s vědci jako N. Bohr,  W. Heisenberg, E. Fermi, H. Bethe, L. Landau, E. Teller, V. Weisskopf, G. Gamow, E. Segré, R. Oppenheimer a další; později spolupracoval s O. R. Frischem, synovcem Lisy Meitnerové, na problematice neutro-nového štěpení a matematické fyziky, podílel se na projektu Manhattan a zúčastnil se prvního pokusu výbuchu atomové bomby. On s prapředky po matce jako pražský rabbi Löw, v rozvětvené přízni i s majiteli vily Tugendhat, se v USA na rozdíl od drtivé většiny příbuzných  holokaustu vyhnul /9/. V září 2005 byla v Brně na náměstí Svobody G. Placzkovi na rodném domě č. 3 odhalena pamětní deska.

Spektrální aktivity v našich zemích před válkou a za 2. světové války

Emisní spektrografie se v třicátých letech používala na řadě pracovišť. Ve Vojenském technickém a leteckém ústavu analyzoval lužický Srb, RNDr. Ivan Smoler (1901-1990), na Zeissově spektrografu se skleněnou i křemennou optikou různé materiály, m.j. /11/ stanovoval stopové koncentrace zlata v rostlinách (1935). Laboratoř ve Škodových závodech v Plzni byla vybavena Hilgerovým a posléze Zeissovým spektrografem (1936), taktéž Zbrojovka v Brně v r. 1938 disponovala spektrografem. V r. 1939 sloužila metoda absorpční spektroskopie v laboratoři doc. J.Šuly v nemocnici na Bulovce k analýze moči pomocí universálního Zeissova spektrografu. Po okupaci Československa zde Dr. Smoler pracoval(1939-41) pro Spolek pro chemickou a hutní výrobu, později pak v laboratořích Spolku v Rybitví. Po válce jistou dobu spektrální pracoviště v Rybitví vedl prof. Johann Böhm, německý antifašista a přítel Jaroslava Heyrovského /12/. V r. 1941 v modřanském závodě Interfarma zavedl Dr. F. Poupě absorpční spektroskopii do výzkumu a ke kontrole léčiv. V té době vznikala spektroskopická pracoviště také v ČKD  (pracoviště vedl bývalý asistent prof. Heyrovského, Dr. J. Kuba), v letňanské Avii (Ing. F. Plzák a Ing. Košťálek), ostravských dusíkárnách a strojírnách v Povážské Bystrici (1943).

Sdružení pro výzkum ve spektrální analýze

Pod záštitou VŠCHTI ČVUT

Po druhé světové válce profesor František Čůta na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství Českého vysokého učení technického rozšířil přednášky a cvičení instrumentálních analytických metod o emisní a molekulovou absorpční spektroskopii. Poválečná obnova a rozvoj národního hospodářství stimulovaly zavádění spektroskopických metod do výzkumných a vývojových pracovišť, ale i do výrobních podniků. S tím spojené problémy v r. 1948 iniciovalo skupinu pracovníků ve složení: profesor O. Quadrát, Ing. F. Plzák,  Dr. I. Smoler, Dr. M. Spálenka, Ing. J. Wanka a Ing. Dr. Korecký k vytvoření zájmového sdružení pracovníků ve spektrální analýze. Sdružení pro výzkum ve spektrální analýze na své ústavní schůzi 15. prosince 1949 v Ústavu chemické metalurgie a metalografie VŠCHTI ČVUT zahájilo oficiálně svou činnost za účasti 13 spektroskopiků z 12 pracovišť. Předsedou sdružení byl zvolen profesor Ing. Dr. Otakar Quadrát a tajemníkem Ing. František Plzák. Činnost Sdružení spočívala v pořádání přednášek,  doškolovacích kurzech techniků, věnována byla pozornost spektroskopickému názvosloví a literatuře, výměně etalonů. Postupně vznikaly zájmové skupiny jako spektroskopie nevodivých materiálů (1956), molekulová spektroskopie (1959), kvantometrie apod.

Sdružení uspořádalo tři konference: 1. česko-slovenská spektroskopická konference ve spolupráci s ČSAV byla v květnu 1954 v Liblicích, 2. ve spolupráci s Komenského univerzitou v roce stého výročí objevu spektrální analýzy v říjnu 1959 v Tatranské Lomnici.. Tehdy byla založena tradice mezinárodních konferencí o analytické spektroskopii CANAS (Conference of ANAlytical Spectroscopy). V desetileté činnosti Sdružení se účastnilo odborných akcí kolem tří set spektroskopiků ze 180 pracovišť.

Sdružení při Národním technickém muzeu

Sdružení pokračovalo od r. 1960 jako volné vědecké sdružení při Národním technickém muzeu v Praze, kde sídlil sekretariát a v r. 1963 i zřízena demonstrační spektroskopická laboratoř. Předsedou Sdružení byl zvolen Dr. Josef Kuba, tehdy ředitel muzea, tajemníkem Ing. F. Plzák. S novými spektroskopickými metodami a směry docházelo k růstu zájmových skupin s užší specializací, např. automatizace spektrální analýzy v r. 1965 generovala vznik odborné skupiny kvantometrie (Dr. K. Kuboň). Rozvoji naší spektroskopie se věnovala též Komise pro spektroskopii ČSAV, založená v r. 1960, která se Sdružením spolupracovala. Nové úkoly a podmínky vedly v druhé půli 60. let k trans-formaci  Sdružení do systému vědeckých společností při Československé akademii věd a Sdružení tak ukončilo činnost 30. dubna 1967.

Československá spektroskopická společnost při ČSAV

Ustavení Společnosti a formování její činnosti

Úspěšná činnost Sdružení vedla k založení Československé spektroskopické společnosti při ČSAV (ČSSS), jež byla ustavena 29. září 1967 v Národním technickém muzeu v Praze za účasti 117 členů sdružení. Po volbách do Hlavního výboru byli zvoleni jako předseda prof. Josef Plíva, člen korespondent ČSAV, místopředsedové prof. Vojtech Kellö a doc. Ing. Eduard Plško,CSc, vědecký tajemník RNDr. Milan Horák, CSc, pokladník Ing Ludvík Kučera a další členové Hlavního výboru. Do evidence Společnosti přešlo 118 kolektivních členských pracovišť, Komise pro spektroskopii ČSAV ukončila činnost a její úkoly poté převzal Hlavní výbor společnosti. Těžištěm činnosti Společnosti se stala práce v zájmových skupinách (od r. 1973 odborné skupiny), jednak sekce atomové spektroskopie za vedení Dr. Aleny Nové-Špačkové,CSc (od r. 1970), jednak sekce molekulové s předsedou Ing. Milošem Pisárčikem, CSc. Problematika obecnější povahy se soustředila do komisí: školská, názvoslovná, pro standardy a referenční materiály, instrumentální a spektrální monitoring životního prostředí. S ohledem na vývoj, potřeby a trendy ve spektroskopii na našich pracovištích se organizační struktura složek Společnosti průběžně měnila a permanentně funkčně se uzpůsobuje doposud. Vzájemnou informovanost členů Společnosti o činnosti odborných skupin, komisí, předsednictva a Hlavního výboru zajišťuje dodnes Bulletin. První číslo vyšlo v dubnu 1968, od r. 1969 jeho vydávání do r. 1971 zajišťoval Dr. M. Horák, dále Dr. B. Moldan, od 41. čísla (1983) více než dalších dvacet let úspěšně redakčně řídil Dr. Milan Fara, technickou redakci prováděla sekretářka společnosti, paní Pavla Vampolová. V elektronické formě vychází Bulletin od r. 2004, od následujícího roku redakci řídí prof. J. Komárek. Poslední Bulletin má číslo 164.

V sekci atomové spektroskopie byly ustaveny skupiny spektroskopie nevodivých materiálů, automatické spektroskopie v hutnictví, plamenové a absorpční spektrometrie a rentgenfluorescenční spektroskopie, později pak skupina lokální elektronové mikroanalýzy, v r. 1971 založena skupina instrumentálních radioanalytických metod, laserové mikroanalýzy, v molekulové sekci vibrační spektroskopie, spektroskopie s vysokým rozlišením, pevného stavu, hmotnostní spektroskopie a v r. 1972 Mössbauerovy spektroskopie. Některé z uvedených odborných skupin se od r. 1977 začlenily do sekce speciálních metod, vedenou tehdy Ing. Václavem Hulínským, CSc. Doba mezi prvním domácím výzkumem nebo použitím spektrální metody a ustavením příslušné odborné skupiny svědčí o dynamice a stavu rozvoje metody, o pořizovací dostupnosti přístroje zejména v době státem řízeného hospodářství. Za zmínku stojí historie hmotnostní spektroskopie u nás, sahající do r. 1950, když  někdejší Heyrovského doktorandi, tehdy vědečtí aspiranti RNDr. Vladimír Čermák, RNDr. Vladimír Hanuš, RNDr. Čestmír Jech a RNDr. Josef Cabicar zahájili stavbu spektrometru Nierova typu (1940), v r. 1953 jej uvedli do funkčního stavu a v následujícím roce obdrželi státní cenu II. stupně. Pro Dr. Hanuše a Dr. Čermáka byla hmotnostní spektroskopie celoživotní náplní jejich úspěšné vědecké činnosti; Dr. Čermák je navíc autorem elektronové spektrometrie Penningovy ionizace (PIES), jediné spektroskopické metody, vzniklé u nás. Také RNDr. Ivan Rubeška a RNDr. B. Moldan si v šedesátých letech pionýrsky počínali v atomové absorpční spektrometrii, o níž též vydali monografii (SNTL 1967) a generovali řadu konferencí – ICAS (International Conference on Atomic Spectro-scopy). Obdobným příkladem jsou instrumentace  a metody v jaderné spektroskopii – Ing. Miloslav Vobecký, CSc (čestný člen Společnosti) a spol.

Vedení společnosti a odborná setkání

Po emigraci profesora Plívy v r. 1969 do USA byl zvolen tehdy předsedou Společnosti doc. Ing. Eduard Plško,CSc (1970-73), potom RNDr. Josef Kuba (1973-83), RNDr. Jan Mráz (1983-90). Vedle četných setkání v odborných skupinách a sekcích vrcholila činnost Společnosti v návaznosti na Sdružení Spektroskopickými konferencemi, jichž jsem se vesměs účastnil: IV. – Štrbské pleso (1970), V. – Havířov (1974), VI. – Nitra (1980), VII. -  České Budějovice (1984) spolu s VIII. ICAS, VIII. – opět České Budějovice (1988). Společnost byla pověřována též pořádáním konferencí mezinárodních, např. v r. 1977 jubilejní XX. Colloquium Spectroscopicum Internationale (CSI) a 7thICAS s 1160 účastníky, z toho 897 ze zahraničí, s řadou světově věhlasných spektroskopiků. Společnost tehdy udělila poprvé Medaili Jana Marka Marci z Kronlandu patnácti zahraničním i domácím vědcům za významné příspěvky k rozvoji spektroskopie, např. C. Th. J. Alkemade (Utrecht), R. Castaing (Paříž), Yvette Cauchois(Paříž), V. Čermák (Praha), M. Horák (Praha), P. Klaboe (Oslo), J. Kuba (Praha), M. L. Lisica (Kijev), S. L. Mandelštam (Moskva), E. Plško (Bratislava), I. Rubeška (Praha), T. Török (BUdapešť), A. Walsh (Clayton), T.S. West (Aberdeen). Rovněž sekce a odborné skupiny pořádaly semináře, symposia a konference s mezinárodní účastí, např. od 70-tých let mezinárodní konference molekulové spektroskopie s vysokým rozlišením, nejprve na zámku ČSAV v Liblicích, po r. 1990 na Dobříši, dodnes v pravidelných intervalech v Praze. Původně J. Plívou inspirovaná setkání realizoval dlouhodobě doc. Dušan Papoušek se svým pracovním kolektivem, v současnosti v režii profesora Štěpána Urbana, místopředsedy Společnosti. Pro tato setkání je tradiční účast věhlasných světových vědců, v posledních letech doplněná  tzv. Markovskými přednáškami pozvaných hostů včetně nositelů Nobelovy ceny. Sám jsem se řady těchto konferencí účastnil a fascinovalo mě spojení teorie díky rozvoji výpočetní techniky a nových experimentálních metod. Podobně symposia hmotnostní spektroskopie, NMR , atomové absorpce i četných radiochemických konferencí atd.

S rozvojem naší spektroskopie souvisí celá řada knižních titulů autorů, členů naší společnosti, mnohé vyšly cizojazyčně. Již v roce založení Sdružení (1949) vyšla kniha Josefa Knopa: Spektrální analysa a její použití. Dále např. A. Vaško: Infra-red Radiation . Illife Books, London, SNTL, Prague 1968; V. Sychra, V. Svoboda, I. Rubeška: Atomic Fluorescence Spectroscopy. Van Nostrand, London, 1975; M. Horák, D. Papoušek a spol.: Infračervená spektra a molekulová struktura. Academia, Praha, 1976, na níž jsem se také autorsky podílel; V. Hulínský, K. Jurek: Mikroelektronová analýza materiálů. SNTL, Praha, 1982, výčet není zdaleka úplný.

Čestné členství Společnosti a medaile Jana  Marka Marci a další ceny

Od r. 1970 ocenila Společnost zásluhy o rozvoj spektroskopie a budování Sdružení resp. Společnosti udělením Čestného členství, nejprve prof. F. Čůtovi, prof. J. Knopovi (in memoriam) , F. Plzákovi a prof. Quadrátovi (in memoriam), doposud celkem 24 Čestných členství, jsou to např. Dr. J. Litomiský, Dr. M. Spálenka, CSc, Dr. J. Kuba. CSc, Dr. A. Špačková, CSc,  Dr. V. Hanuš, CSc,  prof. Ing. E. Plško, DrSc, Dr. M. Horák, CSc, doc. Dr. B. Strauch, CSc, Dr. M. Závětová, CSc, Dr. M. Fara, CSc, prof. Ing. K. Volka, CSc , Ing. M. Vobecký, CSc, Doc. Dr. J. Kubová, CSc.

Naše Společnost udělila za přínos k poznání ve spektroskopii doposud 110 Medailí Jana Marka Marci z Kronlandu; jsou to dále např.: G.F. Kirkbright (Manchester, 1984), K.N. Rao (Columbus, 1985),  nositel Nobelovy ceny, G. Herzberg (Ottawa,1986), J.M. Mermet (Lyon, 1994), B. Schrader (Essen, 1995), J.K.G. Watson (Ottawa, 1996),  G. Winewisser (Kolín n/R., 1996),  H.H. Mantsch (Winnipeg, 1998), R.J.H. Clark (Londýn, 1998), nositel Nobelovy ceny A.H. Zewail (Pasadena, 2002), P.R. Bunker (Ottawa, 2002), R.J. Saykally (Berkeley, 2004),  W. Klemperer (Cambridge, 2004), nositel Nobelovy ceny T.W. Hänsch (Garching, Mnichov, 2006),  T.A. Miller (Columbus, 2008), P. Jensen (Wuppertel, 2008), E. Herbst (Charlottesville, Uni. Virginia, 2012), nositel Nobelovy ceny E.A. Cornell (Boulder, JILA, Uni. Colorado, 2012). Úplný výčet nositelů Medailí Jana Marka Marci včetně tuzemských je na www. spektroskopie.cz /oceneni.

Ve snaze podporovat zájem studujících a mladých vědeckých pracovníků vyhlašuje Společnost od roku 1982 Soutěž o nejlepší práci roku mladých spektroskopiků. S věkovou hranicí 35 let se soutěží v kategorii diplomových a doktorských prací a kategorii původních prací resp. jejich souboru. V každé kategorii jsou ohodnoceny nejvýše tři práce. Cena je peněžitá a více informací je uvedeno na www.spektroskopie.cz/?q=soutez_mladych_spektroskopiku.

Kurzy, školení a semináře

Odborné skupiny Společnosti pořádají  dlouhodobě  četné vícedenní kurzy, školení a semináře ve snaze zvýšit úroveň pracovníků ve spektroskopii, např. v AAS, MS, NMR. Ve vibrační spektroskopii např. pořádáme kurzy od 70. let, posledních dvacet let každoročně: 1. týden Měření vibračních spekter, 2. týden Interpretace vibračních spekter (IČ a Ra) se závěrečnou soutěží v interpretaci 15 spekter (o ceny).

Spektroskopická společnost Jana Marka Marci

Přeměna Společnosti

V roce 1990 Společnost vystoupila ze svazku společností při ČSAV a předsedou společnosti byl zvolen prof. Ing. Karel Volka, CSc. Hlavní výbor a předsednictvo v roce 1992 v souvislosti s chystaným rozdělením Československa řešilo otázku dělení Československé spektroskopické společnosti. Výsledkem byla snaha zachovat nadnárodní charakter společnosti a pro budoucnost vytvořit předpoklady pro vzájemnou spolupráci její české a slovenské části, byla proto navržena změna názvu společnosti na Spektroskopická společnost Jana Marka Marci (SSJMM). Společnost pod tímto názvem byla oficiálně zaregistrována 30. prosince 1992, takže loni oslavila dvacetileté trvání. Na Slovensku poté vznikla Slovenská spektroskopická společnost.

K čtyřstému výročí narozenin Jana Marka Marci (13.6. 1595) uspořádala v červnu 1995 Spektroskopická společnost v jeho rodišti, Lanškrouně, Spektroskopickou konferenci s mezinárodní účastí. Součástí konference byly též prezentace historiků o životě a díle Jana Marka Marci. Mezi hosty byli významní spektroskopisté, profesoři B. Schrader (Essen), M. Moskovits (Toronto), B. Lvov (Petrohrad) a také slovenští kolegové v čele s prof. Edo Plškem. Město Lanškroun odhalením pomníku a dalšími akcemi spolu s námi čtyřsté  narozeniny svého rodáka důstojně oslavilo. V roce 1998 Společnost zajišťovala Evropskou konferenci molekulové spektroskopie (EUCMOS) v Praze s velkou mezinárodní účastí.

Současné vedení Spektroskopické společnosti JMM a spolupráce

Po prof. K. Volkovi byl do čela společnosti zvolen v r. 2005 prof. RNDr. Viktor Kanický, DrSc, místopředsedy jsou prof. RNDr. Štěpán Urban a Doc. RNDr. Bohumil Dočekal, CSc, vědecký tajemník prof. RNDr. Pavel Matějka, PhD, hospodářka RNDr. Jiřina Sysalová, CSc. Atomovou sekci vede prof. RNDr. Vítězslav Otruba, CSc, molekulovou prof. RNDr. Blanka Vlčková, CSc, speciálních metod doc. Ing. Tomáš Černohorský, CSc. Sekci hmotnostní spektrometrie vedl do roku 2013 prof. Ing. Michal Holčapek, Ph.D., nyní prof. Mgr. Jan Preisler, PhD.

Mezi oběma spektroskopickými společnostmi, českou a slovenskou, došlo po čtrnácti letech k dohodě o užší spolupráci formou společných spektroskopických konferencí. Na podzim 2008 proběhla XIX. Slovensko-česká spektroskopická konference v Časté-Papierničce nedaleko Modré. V červnu 2010 se konala 14. Česko-slovenská spektroskopická konference v Litomyšli, kdy jsme si připomněli šedesát let od zahájení činnosti Sdružení pro výzkum ve spektrální analýze. Třetím, velmi zdařilým setkáním, byla loni v říjnu  XX. Slovensko-česká spektroskopická konference, jež byla současně Evropským symposiem atomové spektroskopie  (ESAS) 2012. Proběhla v Grandhotelu Praha v Tatranské Lomnici od 7. do 12.října za účasti cca 270 s bohatým odborným (přes 85 přednášek ve dvou sekcích a takřka stovkou posterů s pestrou tématikou) a  skvělým společenským programem za nádherného počasí v úchvatném tatranském prostředí. Doplňkovým upozorněním Spektroskopické společnosti JMM je od roku 2010 vypsaná cena Vladimíra Hanuše a Petra Sedmery za  výsledky a badatelské úspěchy ve spektroskopii hmotnostní a jaderné magnetické rezonance.

Tento příspěvek je rozšířenější prezentací mé přednášky na zasedání hlavního výboru Společnosti 21. 6. 2013.

Za poskytnuté informace a materiály, použité při sepsání tohoto příspěvku děkuji čestnému členu naší Společnosti, nositeli medaile Jana Marka Marci z Kronlandu, Ing. Miloslavu Vobeckému, CSc.

Literatura

  1. J. Folta, L. Nový, Dějiny přírodních věd v datech, Mladá Fronta, Praha, 1979
  2. Ioannes Marcus Marci, A seventeenth-century Bohemian Polymath, Karolinum – Charles University Press, Prague, 1998
  3. a) D.Conrad Gregore, Spectroscopy 10 (8) (1995)26; b) A. M. Ure, J. Anal. At. Spectrom. 10 (1995) 47N
  4. Herschel –Wikipedie 2013-09-23
  5. http://www.uni-kiel.de/anorg/lagaly/group/klausSchiever/smekal./pdf; K.O.T. Beneke
  6. J. Smekal, Naturwissenschaften 11,873 (1923)
  7. C.V. Raman, Nature 121, 501, 619, 721 (1928)
  8. G.S.Landsberg,  L.I. Mandelštam, Naturwis-senschaften 16, 557, 772 (1928)
  9. A. Gottwald, Čs. čes. fyz. 55, 275 (2005)
  10. G. Placzek, Rayleigh Streuung und Raman Efekt, Handbuch der Radiologie 6, Pt 2, 20 (1934)
  11. M. Vobecký, soukromé sdělení
  12. J. Jindra, Chem. Listy, 103,894 (2009)

 

 

 

 

 



Dr. Radut | page